Da se říci, již „tradičně“ mapovali členové Slezské ornitologické společnosti, konkrétně Martin Miškovský, Patrik Molitor a Roman Pechník, společně s fotografem přírody Dušanem Boucným výskyt, ale především hnízda motáků lužních na Opavsku. A že bylo co mapovat. Vlivem gradace populace hraboše polního došlo na některých lokalitách ke vzniku početných semikoloniálních hnízdění, kde až 10 párů druhu hnízdilo v rozsahu několika max. stovek metrů. Zároveň počty vyváděných mláďat byly nadprůměrné. Vzácností nebyly pětikusové snůšky, dokonce jsme se letos setkali i s několika snůškami šestikusovými. Na základě stáří mláďat a dohodě se zemědělci jsme letos postavili celkem sedm ohrádek, mnohdy těsně před vysečením. S pokorou musíme dodat, že jsme se u většiny zemědělců setkali s pochopením pro stavbu, dokonce jsme se setkali i s takovými, kteří se k nám při vyhledávání hnízd připojili a ochotně pomáhali. Na druhou stranu jsme také slyšeli, že „co má zahnutý zobák, patří do země“, nicméně i v tomto případě jsme nakonec mláďata před vysečením zachránili. Na bližší informace ohledně populace motáka lužního v letošním roce se můžete těšit v nejbližším čísle našeho pobočkového časopisu Acrocephalus (Ostrava). Největší odměnou, za úsilí spojené s ochranou druhu, byl však pohled na vzletná mláďata.