foto: Dušan Boucný






SLEZSKÁ ORNITOLOGICKÁ
SPOLEČNOST

pobočka České ornitologické
společnosti v Ostravě

Budky pro sýčka aneb Naděje umírá poslední

5. 12. 2021
Text a foto Patrik Molitor

Už to bude skoro pět let, co byl ukončen projekt Monitoring sýčka obecného na Moravě, na kterém naše společnost spolupracovala se Záchranou stanicí v Bartošovicích. Sýček obecný (Athene noctua) je stále nejen v Moravskoslezském kraji extrémně vzácný a patrně se tento stav jen tak nezmění. Čeho ale je dostatek, to jsou budky. Jelikož vyvěšená budka má větší šanci na obsazení než ta, která leží v koutě kůlny, rozhodli jsme se společně s Martinem Miškovským vyvěsit „naše zásoby“ na Hlučínsku do míst, která byla v minulosti sýčkem obecným osídlena. Jedním z takových je statek Moravec, kde sýček obecný hnízdil ještě na konci 20. století (pro zajímavost se v té době ozýval také v Ostravě-Fifejdách). Na statku hnízdil ve starém transformátoru, který za tu dobu doznal změn. Podobně jako některé jiné objekty byl rekonstruován, tím pádem byla všechna místa k hnízdění uzavřena. Po domluvě s provozovatelem statku jsme však byli překvapeni, protože se v areálu stále nacházejí budovy, které by mohly sýčkovi či sově pálené (Tyto alba) k hnízdění vyhovovat. Ještě více nás potěšilo, že v areálu stále probíhá chov nejrůznějších hospodářských zvířat, i když v nesrovnatelně menší míře, než tomu bylo kdysi. Zachovány jsou rovněž krátkostébelné pastviny, jež by mohly sýčkovi sloužit jako loviště. Zkrátka, prostředí je velmi podobné tomu, ve kterém sýček obecný stále hnízdí v severozápadních Čechách. V blízkosti pastvin jsme proto vyvěsili tři budky. Martin je předtím ještě podrobil rekonstrukci, když čtvercový vletový otvor předělal na kruhový a přidal před něj malou destičku, která na rozdíl od nesmyslných bidýlek pro pěvce má své opodstatnění. Sýčci ji využívají jako „balkónek“ při přilétání k hnízdnímu otvoru a při předávání kořisti starším mláďatům. Před vyvěšením jsme si mysleli, že vyvrtat šest otvorů do stěn budov s výkonnou AKU příklepovou vrtačkou bude maličkost, ale realita byla jiná. Je nutné uznat, že zemědělské budovy byly stavěny z odolného materiálu. Při vrtání děr jsme museli vyměňovat nejen baterie, ale i sami sebe navzájem, protože vrtání šlo velmi obtížně a pomalu. Vybrali jsme totiž taková místa, kde se (snad) nemůže dostat kuna. Po vyvěšení budek jsme ještě celý areál důkladně prošli a zabezpečili tzv. antropogenní pasti. Do nádrží s vodou jsme dali kusy dřeva, otevřené hrdlo cisterny překryli pletivem. Během toho se mě Martin zeptal: „Slyšíš vrabce?“ Jednoznačně jsem mu odpověděl: „Ne.“ V tu ránu nás oba napadlo, že pokud by tady sýček byl, čím se bude po napadnutí sněhu živit? Nezbývá než doufat, že sněhu nebude tolik a nějaký ten hlodavec se k snědku vždycky najde…

Děkujeme provozovatelům statku za umožnění vstupu a instalaci budek.

Podzimní členská schůze

28. 11. 2021

Text a foto Patrik Molitor

Podzimní (podle aktuálního počasí spíše zimní) členská schůze se uskutečnila po více jak roce a půl. Výbor SOS do posledních okamžiků doufal, že bude moci uspořádat schůzi prezenční, jelikož o on-line podobu nebyl z řad členů v minulosti valný zájem. I přes všechna hygienická opatření, která se bezesporu podepsala na počtu přítomných členů, schůze proběhla 27. 11. 2021 v přednáškovém sále Ostravského muzea.

Po 9. hodině přivítal předseda pobočky Patrik Molitor všechny přítomné a seznámil je s nabitým programem schůze. V prvním bloku informoval hospodář pobočky Martin Mandák všech 26 členů s kladným výsledkem hospodaření pobočky za rok 2020, s vysokou úspěšností pobočky při řešení konfliktů, které jsou v rozporu s ochranou ptáků a jejich prostředí, se vzrůstajícím stavem členské základy a se zakázkovou činností pobočky za uplynulé dva roky.

Patrik Molitor rozvedl výsledky projektů z roku 2020 zabývající se ptáky zemědělské krajiny – motákem lužním a strnadem zahradním. V souvislosti s ochranou hnízd motáka lužního poděkoval zejména Martinu Miškovskému a Romanu Pechníkovi, kteří se druhu na Opavsku dlouhodobě věnují. Zároveň poděkoval Jaroslavu Kubenkovi za nezištnou pomoc při osvětových akcích pro širokou veřejnost a všem členům, kteří se podíleli na mapování hnízdního výskytu labutě velké v roce 2021.

Jednatel společnosti Emil Morav prezentoval činnost přírodovědného kroužku, průběžné výsledky mapování pobočkového ptáka pro roky 2021 a 2022 – sovy pálené – a výsledky projektu Mapování lesních druhů sov na Osoblažsku, který byl podpořen programem ČSOP Ochrana biodiverzity 2021. Patrik Molitor následně otevřel témata týkající se vydávání odborného periodika Acrocephalus (Ostrava) a výkupu pozemků pro ptačí rezervaci Slezské ornitologické společnosti. Členové poté jednomyslně schválili Plán činnosti pobočky pro rok 2022.

Milým překvapením byla přítomnost ředitele ČSO Zdeňka Vermouzka, který v doprovodu Evy Pleskotové z kanceláře ČSO seznámil přítomné s činností naší mateřské organizace. První blok schůze ukončil Jan Kondziolka prezentací tvorby budek a náhradních hnízd pro synantropní druhy ptáků.

Druhý blok téměř zcela vyplnila přednáška profesora a popularizátora ornitologie Tomáše Grima, který svým poutavým projevem popsal hnízdění výrečka malého v hanácké metropoli. Jelikož čas neúprosně plynul, musela být záplava otázek přesunuta do neoficiální hospodské části. Tu oficiální část schůze ukončil Patrik Molitor promítnutím videa s hnízděním dudka chocholatého na Bruntálsku, které v letošním roce objevil Petr Meca.

Děkujeme všem účastníkům schůze a pevně doufáme, že při té další se opět setkáme v co nejvyšším počtu.

Podzimní vzdělávací a osvětová akce

12.11.2021

Text a foto Patrik Molitor

Ornitologické stanoviště na adaptačním kurzu PřF OU

Během letošního podzimu jsme nejprve byli osloveni Přírodovědeckou fakultou Ostravské univerzity, která letos poprvé pořádala adaptační pobyt pro studenty prvního ročníku, konkrétně v Rožnově pod Radhoštěm. Na okruhu kolem města v délce kolem 12 km byly připraveny čtyři stanoviště zabývající se mikroskopickými organismy, vážkami, rybami a konečně ptáky v naší režii. V brzkých ranních hodinách 14. 9. 2021 jsme se proto vypravili do Beskyd, abychom měli s rozedněním natažené nárazové sítě a připravili stanoviště. Může se zdát, že 67 m natažených sítí není moc, ale v kamenitém terénu dala samotná příprava spousty práce, nehledě na to, že jsme se rozhodli „přesíťovat“ také Rožnovskou Bečvu. Vzhledem k charakteru prostředí, které v dané době nebylo pro ptáky až tak atraktivní, jsme očekávali, že se jich nechytne moc. Naše tušení se vyplnilo, jelikož jsme odchytili pouze osm jedinců v pěti druzích. Mimo sýkoru koňadru, s. modřinku, červenku obecnou a konipasa horského, jsme ze sítě vytáhli také tři jedince skorce vodního, kteří udělali radost zejména kroužkouvateli Jaroslavu Kubenkovi, protože se jednalo o prvně kroužkované jedince druhu v jeho dosavadní kroužkovací kariéře. V příspěvku z posledního čísla zpravodaje Acrocephalus (Ostrava) se můžete dočíst, že Rožnovská Bečva patří mezi pravidelná stanoviště druhu v Beskydech, nicméně kroužkovacích dat z Beskyd není mnoho. Samotná akce proto měla přínos nejen v motivaci přibližně 100 studentů ke studiu ornitologie, ale možná přispěje i k poznání života skorce vodního v Beskydech, kterému bychom se měli věnovat jako bioindikátorovi čistoty a kvality vodních toků.

Ptačí festival v Antošovicích

Po loňské vynucené pauze jsme se 9. 10. 2021 rozhodli opět uspořádat Ptačí festival v Antošovicích (přesněji v k. ú. Koblov). Jak jinak než s rozedněním jsme natáhli 137 m nárazových sítí. Díky precizní přípravě odchytových linií, kterou provedl před začátkem festivalu Jaroslav Kubenka, jsme byli do hodiny s natažením hotovi. Nicméně práce neustala, jelikož ihned po natažení posledních metrů jsme ze sítí začali vytahovat desítky sýkor. Mimo samotnou přípravu linií totiž J. Kubenka neponechal nic náhodě a u sítí vhodně umístil krmítka se slunečnicí. Velmi proto děkujeme panu Jiřímu Barvovi z Bohumína, který nám po celou dobu festivalu pomohl s vyprošťováním ptačích druhů. Početná byla také skupina účastníků festivalu. Celkově se jich sešlo 60, z toho 11 bylo dětí. Radost nám udělaly i znalosti dětí, a to nejen v poznávání ptačích druhů. K nabytým vědomostem určitě přispívá i kroužek našeho jednatele Emila Morava, který se dětem systematicky věnuje. Jedinou kaňkou povedeného dne bylo, že nejatraktivnější ptačí druhy se odchytily až po ukončení akce. Jednalo se o strakapouda velkého a s. prostředního. I tak ale věříme, že rovná stovka okroužkovaných ptáků tvořená nejrůznějšími druhy sýkor, brhlíků lesních, budníčků menších, kosů černých, pěnic černohlavých a dalších potěšila oko všech účastníků festivalu, kteří se letos sešli v rekordním počtu. Za propagační materiály děkujeme České společnosti ornitologické.

Závěrem je nutné podotknout, že žádná z akcí by neměla takový úspěch nebýt pana Jaroslava Kubenky z Antošovic, který vždy na úkor svého volného času najde prostor, aby formou atraktivní ukázky kroužkování přiblížil krásu ptačích druhů nejen široké veřejnosti. Děkujeme.

Závěrem je nutné podotknout, že žádná z akcí by neměla takový úspěch nebýt pana Jaroslava Kubenky z Antošovic, který vždy na úkor svého volného času najde prostor, aby formou atraktivní ukázky kroužkování přiblížil krásu ptačích druhů nejen široké veřejnosti. Děkujeme.

Pozvánka na podzimní členskou schůzi

10.11.2021
Výbor SOS

Přestože vývoj epidemické situace není v současné době zrovna nejrůžovější, stále je za dodržení podmínek povoleno se scházet. Proto si dovolujeme pozvat všechny členy Slezské ornitologické společnosti na podzimní členskou schůzi, která se uskuteční 27. 11. 2021 v přednáškovém sále Ostravského muzea. S ohledem na poslední dvě neproběhlá setkání toho bude na programu opravdu hodně. Program začne od 9.00 hod. spolkovými zprávami zahrnující převážně činnost pobočky v posledních dvou letech. Následovat budou informace z kanceláře ČSO a přestávka. Od 11.00 hod. je na programu hlavní tahák schůze – přednáška profesora a popularizátora ornitologie Tomáše Grima na téma Vérečci v Holomóco hnizdijó! Zoologická senzace roku? Pevně také věříme, že za poslední rok a půl jste v terénu zažili mnohé zajímavé z ptačí říše, o které se budete chtít v bloku věnovaném příspěvkům členů podělit. Prosíme však, abyste nám téma vašeho příspěvku předem sdělili na pobočkový e-mail sos.cso@seznam.cz.

Jelikož doufáme, že přednáškový sál bude jako před epidemií zcela naplněn, je nutné dodržovat aktuální protiepidemická opatření. V současné době platí mít v uzavřených prostorách nasazen respirátor a prokázat se tzv. OTN (očkováním – platným testem – proděláním nemoci v posledních 180 dnech). Bohužel, nelze vyloučit, že s vývojem epidemie může dojít ke zrušení schůze, o kterém bychom vás e-mailem a na našich webových stránkách předem informovali. Pevně věříme, že se tak nestane a poslední listopadovou sobotu se všichni setkáme. Zároveň plně respektujeme rozhodnutí každého člena se z jakýchkoliv důvodů schůze nezúčastnit.

Monitoring lesních druhů sov na Osoblažsku

10. 11. 2021

Text a foto Emil Morav

Český svaz ochránců přírody ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a s Lesy České republiky vyhlašuje každoročně otevřená výběrová řízení Ochrana biodiverzity. Slezská ornitologická společnost do výběrového řízení tohoto programu přihlásila v březnu 2021 projekt Monitoring lesních druhů sov na Osoblažsku. Projekt splnil kritéria řízení a byl podpořen částkou ve výši 20 000 Kč. Projekt v období března a dubna 2021 realizovali Emil Morav a Petr Vondráček.

Základní metodou průzkumu byl akustický monitoring, který proběhl na 25 monitorovacích bodech v rozsáhlejších lesních porostech v severovýchodní části Osoblažska na území o přibližné rozloze 143 km2. Na těchto stanovištích byly pořízeny akustické záznamy čtyř nocí – záznam dvou po sobě jdoucích nocí proběhl v březnu a záznam dalších dvou nocí byl pořízen v dubnu. Monitoring sov byl doplněn průzkumem výskytu šplhavců, jehož cílem bylo zjistit, zda mají menší druhy lesních sov (kulíšek nejmenší a sýc rousný) dostatek vhodných hnízdních příležitostí.

Akustický monitoring prokázal v mapované oblasti výskyt puštíka obecného (Strix aluco), který byl zjištěn na 23 stanovištích. Na jednom stanovišti byl zjištěn výskyt výra velkého (Bubo bubo); další samec výra velkého byl pozorován poblíž jiného stanoviště, přestože akustickým monitoringem zjištěn nebyl. Výskyt malých druhů lesních sov – kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus) – nebyl zjištěn na žádném z mapovacích bodů. Z dalších druhů sov byl na šesti stanovištích prokázán výskyt kalousa ušatého (Asio otus) a na jednom stanovišti byl zjištěn přelet sovy pálené (Tyto alba). V mapované oblasti byl prokázán výskyt všech pěti druhů šplhavců, které mají potenciál vytvářet stromové dutiny, jež využívají menší druhy lesních sov: strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna šedá (Picus canus), žluna zelená (Picus viridis) a datel černý (Dryocopus martius).

Z prostředků grantu byly hrazeny čtyři diktafony Sony ICD-PX470 s příslušenstvím (dobíjecí baterie a paměťové karty) a pohonné hmoty. Informace k výběrovému řízení ČSOP na ochranu biodiverzity najdete zde.

Podrobné výsledky monitoringu lesních druhů sov na Osoblažsku budou prezentovány v dalším vydání pobočkového periodika Acrocephalus (Ostrava).

(Na fotografii z realizace projektu je dohledané hnízdo kalousa ušatého nedaleko Liptaně.)

Hraboši motáky potrápili

10.11.2021

Text Roman Pechník, foto Miloš Holaň

Pokud se dnes chcete někde v přírodě potkat s ptákomily, ptáčkaři či ornitology, musíte se vypravit na lokality známé tím, že je vyhledávají především ptáci táhnoucí do svých zimovišť. Podobné je to i se skupinou zabývající se ochranou hnízd motáka lužního (Circus pygargus) na Opavsku. Ano, i oni se dnes kochají množstvím zajímavých druhů při tahu na jih, ale kromě toho již také mohou bilancovat končící sezonu, protože i poslední motáci lužní již zmizeli kdesi v dáli. A jak už to tak bývá, i tato sezona byla úplně jiná než ty předchozí, byť v mnohém podobná.

Po loňské rekordní sezoně bylo i letos již od počátku roku všude patrné, že hraboší populace bude mít opět na průběh hnízdění významný vliv. Na polích, loukách i pastvinách se vyskytovali draví ptáci (a nejen oni) ve velmi sporadických počtech, a pokud se již objevili, brzy odtáhli na příznivější lokality, protože hraboši zmizeli z našich polí a luk stejně rychle, jako se objevili. Na některých tradičních hnízdištích se letos motáci lužní téměř nevyskytovali a počty hnízdících párů spadly na hodnoty v našem regionu dávno překonané. Konečná čísla ale nakonec nebyla až tak tragická. Podařilo se dohledat celkem osm hnízd, na kterých se vylíhlo 28 mláďat. V době hnízdění došlo bohužel ke ztrátám, a to i přesto, že byly postaveny celkem čtyři oplocenky k jejich ochraně. Jednou došlo ke zničení celého hnízda polehnutím porostu, další hnízdo bylo predováno pravděpodobně kočkou domácí, v dalším případě uhynulo nejmladší mládě patrně následkem prochladnutí po větším dešti a jedno mládě zmizelo z hnízda patrně také důsledkem predace. Konečná bilance tedy zní 20 létajících mladých ptáků, kteří nám udělali ohromnou radost a byli skvělou odměnou za naše úsilí a čas věnovaný těmto ušlechtilým dravcům.

Dnes už na tuto sezonu můžeme jen s nostalgií vzpomínat, ale na další se už zase všichni těšíme a jsme zvědavi, co nám přinese. A nezbývá než doufat, že bude opět skvělá.

První známý výskyt keptušky stepní v Moravskoslezském kraji

10.11.2021

Text Matěj Tvarůžka, dokumentační foto Emil Morav

Keptuška stepní (Vanellus gregarius) je celosvětově kriticky ohrožený bahňák velikosti čejky. Ve všech šatech upoutá především výrazným nadočním proužkem a v letu kontrastně černobíle zbarvenými křídly. Mladí jedinci mají svrchu okrově šedou barvu a bílou spodinu těla, dospělci mají černé temeno a úzkou pásku přes oko, na břichu mají černou skvrnu přecházející do kaštanově hnědé barvy.

Její hnízdní areál leží především v Kazachstánu a v jižní časti centrálního Ruska. Hnízdí ve stepních biotopech a hnízdo si staví na zemi. Nejdůležitější zimoviště druhu leží v Súdánu, Pákistánu a severozápadní Indii. Velikost světové populace se v současnosti odhaduje přibližně na 5 600 párů.

Tento velmi vzácný druh byl dne 9. září 2021 poprvé pozorován také na severní Moravě, konkrétně v areálu Kozmických ptačích luk. Juvenilního jedince objevil Matěj Tvarůžka spolu s Tomášem Grimem v odpoledních hodinách při prohlížení velkého hejna čejek chocholatých, které odpočívalo na laguně překypující životem. Zdržovalo se zde mnoho racků a také více druhů bahňáků jako jespáci obecní, j. křivozobí, j. malí nebo j. rezaví. Keptuška po většinu času odpočívala společně s čejkami, ale občas se celé hejno zvedlo a pozorovatelé si ji mohli užít také v letu. Další den měli z keptušky radost další pozorovatelé, poté co ji na poli poblíž Dolního Benešova objevil Michal Jakubec. V dalších dnech byla opakovaně pozorována opět na Kozmických ptačích loukách. Celkově se jedná o 14. záznam pro ČR.

Zdroj: BirdLife International (2021) Species factsheet: Vanellus gregarius. Downloaded from http://www.birdlife.org on 24/09/2021

Puštík si budku našel

12.8.2021

Text a foto Emil Morav

V jednom z podzimních příspěvků jsme zájemce informovali o vyvěšení hnízdních budek určených puštíkovi obecnému (Strix aluco) v Rychvaldu na Karvinsku. Budky byly vyvěšeny v lesním porostu poblíž Podkostelního rybníka, kde byli opakovaně pozorováni samec i samice této naší nejhojnější sovy.

Při kontrole v hnízdním období nebyly nalezeny žádné známky toho, že by puštíci v některé ze dvou budek zahnízdili. A to i přesto, že byli v okolí budek opakovaně pozorováni. Nakonec však zřejmě puštíci hnízdní budky přijali jako součást svého teritoria, protože si jeden z nich budku vybral jako svůj denní úkryt. Na jeho přítomnost v hnízdní budce nejprve upozornili poplašným hlasem sojky obecné, straky obecné a další drobní pěvci. Následující dny pak byl puštík pozorován při odpočinku přímo ve vletovém otvoru budky (viz foto). Zajímavostí je, že si jako denní stanoviště vybral budku obrácenou do zahrady, za kterou se nachází poměrně hojně využívaná pěšina. Není však vyloučené, že ke stejnému účelu využívá i druhou budku, která je ukrytá v lesním porostu asi 20 metrů od okraje lesa.

Skutečnost, že si puštík obecný vybral budku jako své deniště, zvyšuje pravděpodobnost, že v další hnízdní sezoně v jedné ze dvou budek také zahnízdí.

Hnízdění dudka chocholatého na Bruntálsku

20. 7. 2021

Text Petr Meca a Emil Morav, foto Petr Meca

Jistě všichni znáte dudka chocholatého (Upupa epops), exoticky vyhlížejícího ptáka velikosti hrdličky s nápadným rezavě plavým a bíločerným zbarvením. Rovněž má typicky nápadnou chocholku, dlouhý tenký zobák a let připomínající velkého motýla. Tento krasavec patří bezesporu mezi vzácné klenoty naší přírody.

Jako jednu z hlavních ornitologických událostí letošního roku v Moravskoslezském kraji proto můžeme označit prokázané hnízdění dudka chocholatého na Bruntálsku. Dohledat hnízdo se třemi mláďaty se podařilo Petru Mecovi. Jedná se o prokázané hnízdění dudka chocholatého v územní působnosti Slezské ornitologické společnosti po velmi dlouhé době. Podrobnosti o hnízdění dudka na Bruntálsku se zájemci dočtou v dalším čísle pobočkového periodika Acrocephalus (Ostrava).

Jak dopadla výtvarná soutěž

11. 7. 2021

Text Marie Hánová

Na jaře vyhlásila SOS výtvarnou soutěž pro děti do 13 let nazvanou Duben, na hnízdě budem, kdy měly děti za úkol namalovat či nakreslit svůj oblíbený ptačí druh při činnosti spojené s hnízděním. Celkem se sešlo devět pěkných obrázků a rozhodování o jejich pořadí bylo velmi těžké. Jaké jsou výsledky, se můžete podívat níže. Všem zúčastněným děkujeme a výhercům gratulujeme!

Všechny obrázky si můžete prohlédnout zde.

  1. místo: Veronika L. – dudek chocholatý (na obrázku)
  2. místo: Šimon Z. – čáp bílý
  3. místo: Terezie L. – moták pochop
  4. místo: Matyáš Ď. – kos černý
  5. místo: Natálie Š. – datel černý

speciální ocenění – nejmladší účastník: Mia Š. – střízlík obecný

speciální ocenění – atlasová ilustrace: Eliška Š. – kos černý

speciální ocenění – ilustrace biologie druhu: Vít H. – ledňáček říční

speciální ocenění – atmosféra jara na zahradě: Ema K. – sýkora koňadra

Ochrana hnízd čejky chocholaté na Karvinsku

12. 6. 2021

Text Marie Hánová a Paweł Czyž, foto Marie Hánová a Emil Morav

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) jako většina bahňáků hnízdí na zemi. Pro hnízdění u nás v dnešní době využívá především ornou půdu. To se jí často stává osudným, mnoho snůšek je totiž zničeno během provádění polních prací v hnízdní sezoně. Jednou z možností podpory úspěšného vyhnízdění je přímé vyhledání a ochrana hnízd.  

Podobně jako minulý rok zorganizoval Paweł Czyž v období od dubna do května vyhledávání hnízd, do kterého se mohl zapojit každý, kdo měl chuť a čas s hledáním pomoct. Lokality čejčích hnízdišť, na kterých bylo možné zajistit ochranu, byly především zemědělské pozemky v katastrálním území Dolní Lutyně, Věřňovice a Rychvald.

Samotné vyhledávání probíhalo většinou ve skupince dvou a více lidí. Hnízda jsme hledali hlavně na oraništi, kde hrozí největší nebezpečí zničení snůšky během předseťové přípravy půdy. Povláčené lokality byly vynechány, stejně jako velmi podmáčená místa, kde nebylo možné se zemědělskou technikou projet. Na nich byla hnízda v bezpečí.

Ideálně z vyvýšeného místa jsme vytipovanou lokalitu nejprve důkladně zkontrolovali dalekohledem a snažili jsme se nalézt co nejvíce sedících čejek, které vykazovaly známky hnízdění (ne vždy bylo vyvýšené místo dostupné, proto na jedné lokalitě byla například jedna z hledaček vyzvednuta ve lžíci teleskopického manipulátoru nad okolní terén). Aby to nebylo tak jednoduché, ne vždy sedící čejka znamenala hnízdo. Podobný postoj jako inkubující pták v hnízdní kotlince mají někdy také jen odpočívající jedinci či z pohledu pozorovatele ptáci krytí hroudou poorané půdy. Proto vyhledání skutečně inkubující čejky chocholaté vyžadovalo určitý čas zahrnující pozorování chování konkrétního jedince. Po nalezení a přesném zapamatování polohy inkubujícího jedince se první část skupinky vydala hnízdo hledat a druhá ji přitom navigovala. Ve směru orané brázdy jsme nalezené hnízdo označili dvěma rákosovými tyčemi cca 2 m na každou stranu od hnízda. Po označení jsme se od místa co nejrychleji vzdálili, aby se ptáci mohli k hnízdu vrátit.

Do vyhledávání se zapojilo osm dobrovolníků a jeden traktorista. Skupině se podařilo nalézt a označit 16 hnízd, v kterých se nacházelo celkem 60 vajec. Všem zúčastněným hledačům děkujeme.

Vyšel nový Acrocephaus Ostrava

22. 5. 2021

Za redakční radu Patrik Molitor a Martin Mandák

Mezi jednu z klíčových činností Slezské ornitologické společnosti patří vydávání odborného periodika Acrocephalus (Ostrava). V pořadí 35. číslo představuje na 72 stranách celkem 9 příspěvků (ve většině případů doplněných mapami a fotografiemi), které se týkají avifauny Moravskoslezského kraje a okresu Vsetín.

Třetina článků se věnuje ptákům ve městech. V roce 2020 skončila třetí “dvouletka” pobočkového ptáka roku – „konfliktní“ straky obecné. Autoři článků se pokusili získané informace o hnízdech straky obecné z pobočkové kampaně shrnout a objektivně prezentovat její skutečné rozšíření ve městech Moravskoslezského kraje. Článek je doplněn také krásnou perokresbou Marie Hánové. Vypadá to, že mezi pravidelně hnízdící druhy v lidských stavbách brzy nebudeme řadit např. jen rorýsa obecného, ale také např. lejska bělokrkého či sojku obecnouO jejich hnízdění v budovách města Ostravy se dočtete v dalších příspěvcích. Naproti tomu další tři články se věnují druhům v jejich přirozených biotopech. Autorům příspěvku o hnízdním rozšířením skorce vodního v Beskydech se podařilo vytvořit skupinu 29 mapovatelů, kteří se v roce 2020 věnovali sčítání trochu opomíjeného druhu v naší největší chráněné krajinné oblasti. Výsledek je opravdu zajímavý. Zvýšené terénní úsilí bylo v roce 2020 věnováno také sovám v lesních rezervacích okresu Opava či hnízdnímu společenstvu ptáků přírodní rezervace Dařanec. Tradiční, ale neméně významné příspěvky shrnující odchytovou akci Acrocephalus 2020 v rákosině Dolního Bartošovického rybníka v Poodří, hnízdní rozšíření motáka lužního na Opavsku v roce 2020 či pozorování ochranářsky významných druhů z územní působnosti naší pobočky doplňují obsahovou skladbu časopisu.

Je nutné přiznat, že podobně jako jiná ornitologická periodika v České republice se i náš pobočkový časopis potýká s nedostatkem článků. Je velmi těžké motivovat ornitology či jen milovníky opeřených tvorů, aby své poznatky z terénu publikovali v časopise, když je možné hned vše umístit na internet a okamžitě sdílet s podobně orientovanými lidmi. Navíc maratón s vychytáváním nesrovnalostí v jednotlivých verzích příspěvku je zatěžující pro samotné autory i redakční radu časopisu, přičemž mnohdy stačí jen dodržovat základní pokyny pro autory, které jsou pravidelně zveřejňovány na 3. straně obálky časopisu. I přes všechna úskalí jsme stále přesvědčeni, že na rozdíl od mnohdy „bulvárních“ ornitologických on-line příspěvků má recenzovaná podoba článků stále v amatérské ornitologii své pevné místo. Pevně také věříme, že mnoho z nás pořád upřednostňuje tištěnou podobu časopisu, se kterým se pohodlně usadí do křesla bez nezbytného připojení k on-line prostoru a otravného hledění do obrazovky počítače, tabletu nebo mobilu. Za poslední rok si mnozí z nás tohoto hledění užili více než dost.

Časopis bude všem členům naší pobočky s řádně zaplaceným příspěvkem za rok 2020 předán zdarma při nejbližší možné příležitosti. Ostatní zájemci si jej mohou objednat na adrese sos.cso@seznam.cz (distribuce bude zahájena zřejmě v průběhu června).

Přestože nový Acrocephalus (Ostrava) právě vyšel, již nyní budeme rádi za váš zájem přispět do dalších čísel. Nemusí se obávat ani začínající autoři, kterým redakční rada ochotně pomůže s tvorbou jejich článků.

Přejeme příjemné čtení.

Červnové sčítání labutí se blíží!

19. 5. 2021

Za výbor SOS Patrik Molitor

Podobně jako jiné pobočky České společnosti ornitologické se i my letos zapojujeme do červnového sčítání labutě velké v Moravskoslezském kraji a v okrese Vsetín. Cílem je získat co největší množství údajů o výskytu druhu, a přispět k poznání aktuální celorepublikové populace.

Málokdo ví, že v dnešní době tak známý pták patřil přibližně před 60 lety mezi velmi vzácně hnízdící. Není proto nic jednoduššího než se v první červnové dny letošního roku (ideálně o prvním červnovém víkendu nebo alespoň v rozmezí 1.‒13. 6.) vypravit k  oblíbené vodní lokalitě a zjistit přítomnost/nepřítomnost labutí a základní informace o hnízdících párech (počet mláďat apod.).

Zapojit se může take široká veřejnost. Pokud máte zájem se do sčítání labutí na území Moravskoslezského kraje a okresu Vsetín připojit, vyplňte prosím tento jednoduchý formulář ideálně pro každou lokalitu zvlášť do 28. 5. 2021. Formulář můžete vyplnit opakovaně v případě, že budete mít zájem o sčítání na více místech.

Poté provedeme vyhodnocení lokalit a nejpozději do 31. 5. 2021 vám zašleme na zadaný e-mail další jednoduchý formulář pro vyplnění údajů o dané lokalitě (datum sčítání, přítomnost labutí, počet mláďat apod.).

Budeme rádi, když si na výlet za labutěmi najdete v první polovině června čas a pošlete nám vaše výsledky.

Kozmické ptačí louky žijí jarním tahem

13. 5. 2021

Text a foto Emil Morav

Kozmické ptačí louky lákají pozornost ptáků po celý rok, ale zvláště patrné je to při podzimním a jarním tahu. Ani letošní rok není výjimkou.

Také v těchto dnech se na tůních Kozmických luk zdržuje celá řada zajímavých druhů ptáků. Louky známé např. hnízděním vodoušů rudonohých a čejek chocholatých právě nyní hostí další bahňáky: vodouše bahenní, kulíky říční, jespáky bojovné, jespáky obecné a také vzácného břehouše černoocasého, který na této lokalitě kdysi i hnízdil. Z vrubozobých se na loukách vyskytují mimo jiné husice nilské a berneška velká. Pokud bude stát štěstí při nás, můžeme pozorovat nejméně tři druhy rybáků: rybáka obecného, rybáka bělokřídlého a rybáka bahenního. V dubnu byl na Kozmických loukách pozorován také rybák velkozobý a v den zveřejnění tohoto příspěvku také rybák malý.

Některé druhy ptáků již vyvedly mláďata, a tak se louky již hemží drobotinou hus velkých a kachen divokých. O další písklata se v dalších dnech postarají racci chechtaví, kteří sedí na četných hnízdech a snad bude hnízdní sezóna příznivá i pro zmíněné čejky chocholaté a vodouše rudonohé.

Jarní tah již bude brzy slábnout, proto je k vycházce na Kozmické ptačí louky ta nejvhodnější doba.