Budky pro sýčka

Už to bude skoro pět let, co byl ukončen projekt Monitoring sýčka obecného na Moravě, na kterém naše společnost spolupracovala se Záchranou stanicí v Bartošovicích. Sýček obecný (Athene noctua) je stále nejen v Moravskoslezském kraji extrémně vzácný a patrně se tento stav jen tak nezmění. Čeho ale je dostatek, to jsou budky. Jelikož vyvěšená budka má větší šanci na obsazení než ta, která leží v koutě kůlny, rozhodli jsme se společně s Martinem Miškovským vyvěsit „naše zásoby“ na Hlučínsku do míst, která byla v minulosti sýčkem obecným osídlena. Jedním z takových je statek Moravec, kde sýček obecný hnízdil ještě na konci 20. století (pro zajímavost se v té době ozýval také v Ostravě-Fifejdách). Na statku hnízdil ve starém transformátoru, který za tu dobu doznal změn. Podobně jako některé jiné objekty byl rekonstruován, tím pádem byla všechna místa k hnízdění uzavřena. Po domluvě s provozovatelem statku jsme však byli překvapeni, protože se v areálu stále nacházejí budovy, které by mohly sýčkovi či sově pálené (Tyto alba) k hnízdění vyhovovat. Ještě více nás potěšilo, že v areálu stále probíhá chov nejrůznějších hospodářských zvířat, i když v nesrovnatelně menší míře, než tomu bylo kdysi. Zachovány jsou rovněž krátkostébelné pastviny, jež by mohly sýčkovi sloužit jako loviště. Zkrátka, prostředí je velmi podobné tomu, ve kterém sýček obecný stále hnízdí v severozápadních Čechách. V blízkosti pastvin jsme proto vyvěsili tři budky. Martin je předtím ještě podrobil rekonstrukci, když čtvercový vletový otvor předělal na kruhový a přidal před něj malou destičku, která na rozdíl od nesmyslných bidýlek pro pěvce má své opodstatnění. Sýčci ji využívají jako „balkónek“ při přilétání k hnízdnímu otvoru a při předávání kořisti starším mláďatům. Před vyvěšením jsme si mysleli, že vyvrtat šest otvorů do stěn budov s výkonnou AKU příklepovou vrtačkou bude maličkost, ale realita byla jiná. Je nutné uznat, že zemědělské budovy byly stavěny z odolného materiálu. Při vrtání děr jsme museli vyměňovat nejen baterie, ale i sami sebe navzájem, protože vrtání šlo velmi obtížně a pomalu. Vybrali jsme totiž taková místa, kde se (snad) nemůže dostat kuna. Po vyvěšení budek jsme ještě celý areál důkladně prošli a zabezpečili tzv. antropogenní pasti. Do nádrží s vodou jsme dali kusy dřeva, otevřené hrdlo cisterny překryli pletivem. Během toho se mě Martin zeptal: „Slyšíš vrabce?“ Jednoznačně jsem mu odpověděl: „Ne.“ V tu ránu nás oba napadlo, že pokud by tady sýček byl, čím se bude po napadnutí sněhu živit? Nezbývá než doufat, že sněhu nebude tolik a nějaký ten hlodavec se k snědku vždycky najde…

Děkujeme provozovatelům statku za umožnění vstupu a instalaci budek.

Text a foto Patrik Molitor