Od začátku května do poloviny června roku 2023 jsem společně s Marií Hánovou a Emilem Moravem v okrese Karviná mapoval výskyt naší nejmenší volavky – bukáčka malého (Ixobrychus minutus). Projekt podpořený Slezskou ornitologickou společností byl zaměřen na zjištění výskytu druhu na odkalištích a zatopených propadlinách, kterých na Karvinsku v důsledku těžby černého uhlí není málo, ale zároveň jim není věnována taková pozornost jako např. ptačím oblastem.
Bukáček jako cílový druh byl zvolen proto, jelikož jsme si chtěli potvrdit naši hypotézu zvyšujícího se trendu jeho populace v posledních letech v našem regionu. Mnohá odkaliště a zatopené propadliny na Karvinsku jsou se svými bohatými litorálními porosty ideálním místem, kde se bukáček může vyskytovat a unikat naší pozornosti.
Na 13 „nejslibnějších“ lokalitách jsme průběhu hnízdní sezóny provedli minimálně tři kontroly v brzkých ranních, nebo naopak v pozdních večerních hodinách, kdy bývá bukáček nejaktivnější.
Výskyt bukáčka jsme zjistili na šesti z 13 lokalit, přičemž na jedné z lokalit jsme ho pozorovali opakovaně. Na dvou lokalitách bylo možné pozorovat i dva jedince současně. V prvním případě se jednalo o zaznamenání samce i samice, v druhém pak o pozorování teritoriálního souboje dvou samců. Hnízdění prokázáno nebylo, ale vzhledem ke skrytému způsobu života bukáčků ho nelze vyloučit.
Mimo bukáčka jsme zaznamenávali i další ochranářsky významné druhy. Jako příklad můžeme uvést hýla rudého na čtyřech lokalitách, opakované zjištění sluky lesní na stejné lokalitě, slavíka modráčka středoevropského nebo pozorování protahující potápky rudokrké.
Výsledky jsou mimo jiné důkazem toho, jak rychle je příroda schopna zotavit se v člověkem dříve zdevastované krajině, dostane-li k tomu prostor. Otázkou zůstává, zda tomu tak zůstane i nadále.
Text: Adam Wilczek
Foto: Marie Hánová a Adam Wilczek
